Farnost
  Rtyně v Podkrkonoší
  kostel sv. Jana Křtitele 
  se starobylou dřevěnou zvonicí
   ● Úvodní strana    ● Události  
   ● Fotografie    ● Historie  
   ● Hudební tradice    ● Svatoňovice  
 
Historie farnosti a města
 

Rtyně v Podkrkonoší je město s více než 3 000 obyvateli v severovýchodních Čechách, Královéhradecký kraj, mezi městy Náchod a Trutnov. Nachází se ve rtyňsko-svatoňovické kotlině, v kraji spisovatelů Karla Čapka (Malé Svatoňovice), Aloise Jiráska (Hronov), Boženy Němcové (Ratibořice) a Josefa Škvoreckého (Náchod). O historii města, jeho obyvatelích, pamětihodnostech a přírodě viz též na stránce Městského úřadu Rtyně v Podkrkonoší http://www.rtyne.cz.

Na této stránce dále naleznete:
o
První zmínky o obci a stručná připomínka velkého selského povstání roku 1775
o Farní kostel sv. Jana Křtitele
o
 Starobylá dřevěná zvonice
o Další významnější církevní památky
o Duchovní správa a faráři
o Rtyňští rodáci a významné osobnosti
o Dějiny farnosti Rtyně v Podkrkonoší v letech 1918 -1939 resumé,
vlastní text se stahuje déle
o Jak páter Emil Novák a císař Karel I. zachránili rtyňské zvony
o Farní kronika

- o 0 O 0 o -

Rtyně se připomíná prvním písemným dokladem z roku 1367 pod názvem obce Hirtina. Patřila ke zboží (poddanské obci) hradu Vízmburku, který postavil a vlastnil asi od roku 1270 královský podkomoří Tas (Protasius), syn Petra ze Skalice, z rodu erbu Zlatého třmene. Osada byla založena podle práva zákupního kolonisty přicházejícími z vnitrozemí, písemný doklad se nedochoval. Procházela jí poboční obchodní stezka, zvaná Trhovka kladská.

V roce 1456 se rtyňský rychtář Jan Vanina obrátil k tehdejšímu majiteli vízmburského panství, jímž byl od roku 1449 Jiřík z Kunštátu, pán na Poděbradech, v té době správce a hofmistr Českého království,  s prosbou o potvrzení dřívějších výsad. Jiřík z Poděbrad mu vyhověl a vydal List, pergamen opatřený pečetí, jako doklad o právech jeho majitele. Od roku 1565 pak „seděl" na rtyňské rychtě nepřetržitě ve dvanácti pokoleních rod Nývltů. Dřevěná rychta v roce 1747 shořela, památný list se však mladému Antonínu Nývltovi, budoucímu vůdci selského guberna v roce 1775, podařilo zachránit. V roce 1943 darovala List obecnímu muzeu vdova po posledním „Rychetském", Theodoru Nývltovi. Od roku 1993 je tato výsadní listina uložena ve Státním okresním archivu v Trutnově.

Historicky nejvýznamnější období Rtyně zažila za velkého selského povstání roku 1775, kdy zde sídlilo výše zmíněné selské guberno. V jeho čele stál rtyňský rychtář Antonín Nývlt (na místním hřbitově má hrob vlevo od vchodu do sakristie). Píše o něm Alois Jirásek v románu Skaláci. Rtyně v té době patřila k náchodskému panství. S odstupem času však historici hodnotí toto období boje sedláků za zrušení roboty a úlohu rtyňského rychtáře v něm velmi rozporuplně, viz např. Petr Hora-Hořejš v knize Toulky českou minulostí, pátý díl, str. 47-54 (O sedlácích u Chlumce, Povstání, které se nekonalo, Pravda o fiktivní "bitvě").

Rekonstruovaný objekt bývalé rychty se nachází při silnici naproti faře. Vedle budovy byla postavena na památku selské rebelie socha Rebela v roce 1975. Muzeum – památník selských bouří s expozicí hornictví v Podkrkonoší a Koletovy hornické hudby, bylo adaptováno z bývalé konírny na nádvoří rychty.

- o 0 O 0 o -

Farní kostel sv. Jana Křtitele je ranně barokní jednolodní chrám s pravoúhle zakončeným presbytářem, se dvěma sakristiemi – jižní a severní, a se vstupní předsíní na západní straně. Presbytář a sakristie jsou valeně překlenuty, loď je plochostropá, kruchta dřevěná.

Kostel byl původně dřevěný, gotický z počátku 14. století. V 15. století za husitských válek byl vypálen Slezany. Roku 1679 byl přestavěn na zděný (nynější barokní stavba) za přispění náchodské kněžny Marie Benigny Piccolomini. Roku 1768 byl opravován a vestavěna kruchta (chór s varhanami). K obnově kostela tehdy štědře přispěl David Antonín Nývlt, rtyňský rodák, v té době vrchní úředník náchodského panství. V roce 1854 byla u kostela přistavena fara. V první polovině 19. století byl rozšířen do dnešní podoby.

Hlavní oltář z druhé poloviny 17. století byl obnovený roku 1908. Svatostánek uprostřed, po stranách se čtyřmi korintskými sloupy a s šesti cínovými svícny vpředu. Oltářní obraz sv. Jana Křtitele z roku 1864 namaloval akademický malíř Gustav Vacek (narozen 1821, zemřel v Praze 1894) v Červeném Kostelci, kde měl dům s ateliérem. Nad postranními vchody za oltář jsou sochy Zachariáše a proroka Eliáše, z počátku 18. století od úpického sochaře Nyklíčka. Obětní stůl, ambon a paškál jsou z let 1985-1986 od Zdeňka Vítka, místního uměleckého kováře.

Na stěně vítězného oblouku, u vchodu jižní sakristie, visí 2,7 metrů vysoký památkový kříž s ukřižovaným Kristem z konce 19. století. Naproti stojí dřevěná, polychromovaná, ranně barokní kazatelna z konce 17. století. Na její čelní straně se soškami evangelistů Matouše a Jana z roku 1700 z dílny Václava Nývlta mladšího ze Rtyně, doplněná kopiemi evangelistů Marka a Lukáše z roku 2005 od Zdeňka Farského z Náchoda. Na stříšce nad kazatelnou je umístěna soška Dobrého Pastýře,  rovněž z dílny Václava Nývlta mladšího. Pod kazatelnou stojí renesanční cínová křtitelnice.

Levý boční oltář z roku 1908 s obrazy sv. Jana Nepomuckého od Gustava Vacka z roku 1864 a pod ním menší obraz sv. Salvátora (tj. Krista) z roku 1765 od Josefa Goregattika. Socha sv. Jana Nepomuckého  z roku 1776 od sochaře Nyklíčka je umístěna na podstavci na přilehlé stěně.

Protější boční oltář s obrazem P. Marie s dítětem od Gustava Vacka z první poloviny 19. století a na přilehlé stěně barokní medailon Davida a Jonatána, symbol přátelství, z roku 1720.

Moderní křížová cesta, vyřezaná do desek z lipového dřeva, od Jiřího Prouzy z let 1981-1982, rozmístěná po stěnách kostelní lodě.

Uprostřed kostela je zavěšen velký skleněný lustr.

Varhany, přestavba staršího hudebního nástroje z 80. let minulého století, z bývalého farního kostela ve Starém Rokytníku u Trutnova.

V předsíni západního vchodu, od zvonice, jsou umístěny novodobé sochy Nejsvětějšího srdce Ježíše Krista a P. Marie s Ježíškem z první poloviny 20. století z dílny Břetislava Kafky z Červeného Kostelce a dřevěný model zdejšího kostela od Josefa Janků.

O Vánocích se nad celým hlavním oltářem vystavuje velký dřevěný Betlém z roku 1872 od místních lidových umělců. O Velikonocích se v západní předsíni staví Boží hrob z roku 1873.

- o 0 O 0 o -

Dřevěná zvonice, starobylá, polygonální stavba 30 metrů vysoká. Na zděném základě se třemi zvony uvnitř, se nachází na hřbitově na západní straně kostela. Stavitel zvonice není znám. Dvanáctiboká kamenná podezdívka je překryta komolým jehlancem s čtyřbokým krytým ochozem zvonového patra se stanovou střechou na vrcholu. Trámoví ze smrkového dřeva bylo sbíjeno dřevěnými hřebíky. Zvonice je pokrytá dřevěnými šindeli, nově v roce 1971. Patří mezi nejcennější české dřevěné zvonice, je největší a nejhodnotnější stavbou tohoto druhu v kraji. Jde o doklad archaické konstrukce zvonic a ztělesnění principu gotické vertikality (Karel Kučka: České, moravské a slezské zvonice). Z rozboru vzorků její dřevěné konstrukce, jak vyplynulo z výzkumné dendrochronologické zprávy ing. Tomáše Kincla (Botanický ústav AV ČR, Praha, 2003), byla datována do let 1592-1594.

Zvony. Nejstarší 150 kg zvon „umíráček" - gotický nápis na něm udává letopočet 1471. Na zvonici byl zavěšen v polovině 18. století. Pochází patrně ze starého husitského kostela u rychetské kapličky. Za dob husitských stál v těch místech dřevěný kostelík Jiříka z Poděbrad. V pozemkovém katastru byl zmiňován ještě roku 1785. Podle ústní tradice byl z jeho trosek vykopán tento zvon zvaný „mračník“, později zavěšený v památné dřevěné zvonici.

Druhý 250 kg zvon „poledník", z dílny zvonaře Václava z Hradce Králové, je datován rokem 1545.

Třetí, největší, 350 kg zvon odlil Martin Schroetter z Hostinného v roce 1644 s nápisem: „Stalo se za správy Urbana Nývlta, polesného, Matouše Nývlta, rychtáře, Jakuba Pavlova, konšela, kostelníka Václava Machova a Václava Nývlta.“

- o 0 O 0 o -

Další významnější církevní památky
U vchodu na hřbitov je
umístěna socha starozákonního krále Davida, zdařilá kopie původní barokní sochy z dílny Matyáše Brauna z roku 1730. Originál se nachází v lapidáriu v Jaroměři. Socha byla pořízena na počest Davida Antonína Nývlta (1696-1772), správce panství náchodského, vízmburkského a rýzmburkského, strýce rychtáře Antonína Nývlta "Rychetského". Za ní stojí domek kostnice (márnice) z roku 1723. Na druhé straně u vchodu stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1904 od náchodské firmy Čeřovský. Hřbitovní kříž z roku 1880 stojí naproti bočnímu vchodu kostela, nad hrobem rtyňských farářů E. Nováka a C. Štěrby.


Podél fary s kamennou hospodářskou budovou vede schodiště k postrannímu vchodu na hřbitov s chráněnými lipami. V jeho dolní části stojí kamenný kříž z roku 1797.

Rtyňská „rychetská“ kaplička stála na majetku rodiny Nývltovy při cestě do Červeného Kostelce v polích nad městem. Vystavěna byla z kamene už v době po třicetileté válce. Vchod kapličky se mřížovými dveřmi a plechovou stříškou je obrácen ve směru severovýchodním. Na stěně visí kříž. Vyhlídkové místo, ve výšce 448 m nad mořem, nabízí překrásný rozhled do širokého údolí rtyňsko-svatoňovické pánve pod Jestřebími horami a na panoráma Krkonoš s Černou horou a Sněžkou.

Červený kříž, dřevěný kříž s deskovým obrazem Ježíše a s lípou po jeho pravé straně, u benzinové pumpy při silnici do Červeného Kostelce, patří k výrazným orientačním bodům v krajině.

Železný kříž na kamenném pomníčku z roku 1865 se zase nachází na konci obce při silnici na Hronov.

- o 0 O 0 o -

Duchovní správa a místní faráři
Svého kněze měla zdejší plebánie, venkovská farnost, od roku 1350. Pod nedalekou boušínskou faru patřila roku 1367. Nejstarším známým rtyňským plebánem byl Jan ze Rtyně (1358). Po něm následovali Martin, do své smrti roku 1368, Jan z Bohušína, Petr z Ratibořic (1371) a Otík Martin (1382). Roku 1397 byli hned dva kandidáti – Šimon, navrhovaný Jankem a Hynkem, syny Hynáčka z Vízmburku, a Přibík.
 

"Boušín
 
L.P. 1358 dne 19. února. Na návrh urozeného pána Hynka řečeného z Dubé příslušejícího na Vízmburk byl potvrzen do kostela na Boušíně, uvolněném po smrti Theodorika, kdysi faráře temtéž, Jan, chráněnec Jana ze Rtyně. Vlastní jmenování do úřadu vykoná farář z Hořiček."

(Volný překlad latinského textu.)

Foto strany 132 konfirmační knihy "Liber primus ab anno 1354 usque 1362" (z knihy Rtyně v proměnách staletí 1358 - 2008, vydání 1., 2008, MK ČR E12906)

Jako filiální kostel k Náchodu je uváděn  v roce 1624. Po třicetileté válce zastával duchovní správu děkan náchodský až do roku 1709. V průběhu tohoto roku byl zdejší filiální kostel přičleněn k nově zřízené kostelecké faře. 
V této době nařízené rekatolizace se roku 1651 konal soupis dospělého obyvatelstva dle náboženské příslušnosti. Ve Rtyni tehdy bylo 156 nekatolíků a jen jedna katolička. Ale již roku 1654 vykazoval zpovědní seznam 217 osob, jež byly u zpovědi (podle Viléma Schreibera, 1932).

Dvorním dekretem z 28. září 1785 byla Rtyně ustanovena jako sídlo duchovní správy, čili lokálie. Prvním lokalistou se stal František Janeba z Kyšperka, předtím působil jako kaplan úpický. V roce 1793 obec pro kněze vystavěla prozatímní dřevěný příbytek, kde lokálie sídlila až do roku 1837, kdy byla u kostela dokončena stavba nové fary.
Na faru byla povýšena místní duchovní správa dne 14. října 1854.
Koncem 19.
 století vynikali zdejší hudebníci chrámovou hudbou. Někteří odsud odešli za výdělkem do Ruska. Ze Rtyně pochází i známá lidová písnička Náchodský zámeček (ve sbírce Český rok Karla Plicky).

První světová válka zle zasáhla do života v obci. Konaly se soupisy a rekvizice dobytka, obilí i kovů. Při odvádění kovů byly nejstarší památné zvony ve věži zachráněny zásluhou místního faráře Emila Nováka, který zde působil 27 let. Zemřel roku 1939 a byl pohřben na místním hřbitově.

(V roce 1920 byla ve Rtyni ustavena náboženská obec Československé církve. Z počátku se její bohoslužby konaly v místní sokolovně. V roce 1922 byla postavena farní budova nové církve a v roce 1923 byl postaven Husův sbor.)

Páter Cyril Štěrba (1910 - 1976) působil ve Rtyni po dlouhou řadu 37 let, pohřben byl do kněžského hrobu na místním hřbitově, naproti postrannímu vchodu do kostele. V letech 1974-1975 proběhla generální oprava kostela a fary - střechy, venkovní omítky, okna.

V letech 1976-1987 se zde těšil velké oblibě páter Vladimír Matějka, který pokračoval s opravami a obnovou vybavení kostela a fary za vydatné pomoci a podpory farníků a místní organizace Lidové strany. Po odchodu pátera Matějky z farnosti nebyla fara knězem trvale obsazena a farnost patřila pod duchovní správu z Červeného Kostelce nebo z Malých Svatoňovic.

V současné době zde působí kněz Ladislav Hojný, rektor, duchovní správce z Malých Svatoňovic.

- o 0 O 0 o -

Rtyňští rodáci a významné osobnosti
 
David Antonín Nývlt (Neiwelt, Nywelt, 1696-1772), strýc Antonína Nývlta "Rychetského",  pocházel ze svobodnického rodu. Roku 1713 se stal, zámeckým hospodářským písařem v Náchodě, ve třicátých letech byl jmenován zámeckým důchodním a v roce 1761 správcem náchodského panství.
V roce 1736 vydal tiskem česky v Praze a německy v Kladsku knížku "Prospěšný potok vod na nejvyšších pahrbcích panství Jeho Milosti knížecího náchodského vprostřed polí svatoňovských, všem potřebným a chudým hledajícím vod mariánské pomoci hojně prýštící, v prospěšnosti jednoho každého zde vyhledávajícího" (něm. Heilsamer Brunn-Quall der Marianischea Andacht), která je popisem poutního místa s léčivým, zázračným pramenem ve Svatoňovicích.

  ...  

V letech 1738-1739 sepsal rozsáhlý urbář Urbar-Buch der fuerstlichen Piccolominischen Herrschaft Nachod, pozemkové knihy s rozpisem robotních povinností poddaných, platů a dávek. Zachytil v něm původ a historii piccolominského rodu, zejména náchodského dominia do roku 1731. Je mu připisováno i autorství dnes nezvěstného rukopisu Náchodské starožitnosti (starobylosti) a je považován za prvního historika Náchodska. Roku 1768 štědře přispěl na obnovu kostela sv. Jana Křtitele ve Rtyni.

Antonín Nývlt „Rychetský“ (1721-1782) byl rtyňský rychtář. Pocházel ze svobodnického rodu, stejně jako jeho strýc David Antonín Nývlt, v té době vlivný panský úředník náchodského panství. Za selských bouří roku 1775 stál v čele selského guberna, které se scházelo na rtyňské rychtě. Za to si vysloužil přezdívku "Podivín". Panským úředníkům nešlo na rozum, že jako svobodník "Sám svobodu měl, za svobodu jiných v nebezpečí šel." Dodnes to hlásá pamětní deska z roku 1898, u příležitosti 50. výročí zrušení roboty, umístěná na čelní straně budovy rychty. Jeho předkové přišli do Čech z Holandska. Rod Nývltů sídlil na zdejší rychtě po dvanáct generací.
... více viz
vysílání ČRo 2, Toulky českou minulostí, 580. schůzka - Selské guberno , 581. schůzka - Rychtář .

Rodokmen Nývltů (od Kašpara Nybla, přes Antonína Nývlta "Rychetského", až k Theodoru Nývltovi) uvádíme zde.
 
   
Foto: Theodor Nývlt (vlevo), zemřel roku 1901 na souchotiny, vymřela větev rodu Nývltů "Rychetských",
rodinná hrobka u stěny jižní sakristie (vpravo)

Antonín Hejna (1795-1844), rtyňský forman, bohatý sedlák a rychtář (od roku 1830 do své smrti), známý jako rázovitý „pantáta Hájek“ z povídky Dobrý člověk od Boženy Němcové. Za jeho nepřítomnosti, při formanských cestách, "rychtářoval" švagr, dřívější rychtář Jan Nývlt.
Němcová znala Antonína Hejnu od dětství, každoročně po sv. Antonínu jezdil do Ratibořic pro ovčí vlnu. Později se s ním stýkala za svého pobytu v Červeném Kostelci, když si chodil k jejímu muži pro „bolety“, a konečně se s ním setkala v roce 1842 ve Vídni. Tam také poznala podrobnosti z jeho života, které vylíčila v povídce.

Ferdinand Hruška (1828-191?), zvaný „Jeruzalémský poutník“, šestnáctkrát navštívil „Svatou zemi“ Palestinu. Většinu cesty prošel pěšky, jen část cesty plul na lodi. V Pamětní knize farnosti se o tomto rtyňském rodákovi píše na str. 252-271. Cesty započal v roce 1871, patnáctou cestu vykonal v roce 1889 a na poslední se vydal v roce 1911 ve věku 83 let. Před cestou „vykonal poslední pořízení o svém skrovném majetku a  vydal se na cestu“.

 

Bratři Karel Koleta (1887-1948) a Čeněk Koleta (1876-1967). Karel byl lidový hudební skladatel a vynikající hudebník. Měl zde hudební nakladatelství a obchod s hudebními nástroji. Čeněk, zasloužilý kapelník velkého rtyňkého dechového orchestru a Koletovy hornické hudby. Oba byli ve své době nositeli dávné hudební tradice místních obyvatel, která přetrvává do dnešní doby pořádáním pravidelných monstrkoncertů velkých dechových orchestrů.

     Zajímavou bakalářskou práci
 Hudební kultura ve Rtyni v Podkrkonoší,
 bratři Karel a Čeněk Koletovi

 napsal Bc. Jan Hofman.

 http://is.muni.cz/th/264230/ff_b/Bakalarska__prace.pdf

 

Antonín Nývlt (původně Nywelt, 1885-1952), vojenský hudebník a skladatel. Od dvanácti let hrál na housle a křídlovku s hornickou kapelou ve Rtyni, až do roku 1903. Odtud odešel k vojenské hudbě 73. posádkového pluku v Karlíně, 45. posádkového pluku v Chustu, 38. posádkového pluku v Berouně a 28. posádkového pluku v Praze. Od roku 1937 ve výslužbě jako štábní rotmistr. Autor lidových skladeb pro dechovou i smyčcovou hudbu. Populární byl pochod Škpt Římek a valčíková píseň Zdenička, kterou napsal na památku smrti své malé dcery pochované na rtyňském hřbitově.
 

Josef Prouza (1921-2006), grafik a malíř. Rtyňský rodák bydlel v domku na Náměrkách, kde měl v podkroví svůj ateliér. V Náchodě vystudoval střední Obchodní školu. Za války byl totálně nasazen do dolů. V následujících letech pracoval na ředitelství Dřevařských závodů v Trutnově jako technik a grafik. S malováním začal jako samouk, později byl žákem akad. malíře Rudolfa Klimoviče, Jindřicha Mahelky a Jaroslava Keisera. Vedle olejomaleb, temper a pastelů vyzkoušel tuší lavírované kresby, jejichž úsporné kompozice ho přivedly k technice suché jehly a dřevorytu. Mistrovství své umělecké tvorby dosáhl v dřevořezech. K nejvýznamnějším dílům z 60. a 70. let minulého století patří cykly Z rodného kraje, Z domova, Vysočina, série Hornická krajina, Mosty a Z Náchodska. Navrhl výtvarná řešení interiérů základní školy a smuteční obřadní síně ve Rtyni. Z pozdějších let vyniká jeho tvorba v oblasti užité grafiky.
 
 

 
 
  Obrázky: Josef Prouza - Měsíční noc-dřevořez / Z Podkrkonoší-dřevořez / Haldy-dřevořez /
  Rychetská kaplička-serigrafický list / Na Podrači-litografie / Podkrkonošská krajina-litografie

Sigismund Ludvík Bouška (1867–1942), katolický kněz, básník, spisovatel, malíř, grafik, literární a výtvarný kritik, významný překladatel z katalánské a provensálské literatury na přelomu 19. a 20. století. Narodil se 25. 8. 1867 v Příbrami, zemřel 29. 8. 1942 v náchodské nemocnici. Pohřben byl na řádovém břevnovském hřbitově sv. Markéty. Ve Rtyni pobýval od roku 1936 do konce svého života. Byl jedním z představitelů Katolické moderny před první světovou válkou. Mezi studijními texty pro školní rok 2003-2004 Institutu františkánských studií naleznete Bouškův překlad Kniha o Příteli a Miláčku od blahoslaveného Raymunda Lulla (Ramón Llull, http://web.katolik.cz/ifs).


 



Pozn.: Stručný přehled volně vybral z Pamětí obce Rtyně (Schreiber, V., 1932) a dalších zdrojů správce webových stránek.
Za doplnění nebo laskavé upozornění na
 případné historické nepřesnosti a nové objevy budeme návštěvníkům těchto stránek vděčni.

Úvodní strana | Události | Fotografie | Historie | Hudební tradice | Svatoňovice
 

  Send mail to svatonovice@seznam.cz with questions or comments about this web site.
Copyright © 2001-2016 Kroulik, Rtyne v Podkrkonosi
Last modified: květen 10, 2016